O obci Březová nad Svitavou
Březová nad Svitavou byla založena kolonizací olomouckého biskupství někdy kolem roku 1300 pravděpodobně na místě malé osady. Rozkládá se v průměrné nadmořské výšce 383 metry asi 12 km jižně od Svitav. V listině z roku 1295 se hovoří o místě s názvem Brezouia. Od roku 1320 je jmenována jako městečko, což ostatně potvrzují i následující listiny. Zajímavé je i pojmenování místa z roku 1497 jako Winterberg, které se však neujalo. Jako město je Březová (něm. Brüsau) připomínána od roku 1513. Březová spadala jako léno olomouckého biskupství do svitavského panství, od roku 1751 pod panství Mírov-Svitavy a od roku 1868 spadala pod politický okres Moravská Třebová.
O založení mnoho zpráv nemáme, ale známe privilegium krále Vladislava II. Jagellonského z roku 1497 mylně považované za doklad povýšení obce na město. V tomto privilegiu se hovoří o darování osmidenního výročního trhu. Tím byla nastartována zlatá doba města, které zvláště v 16. století bylo obdařeno mnoha dalšími výsadami od olomouckých biskupů. Tak v roce 1503 bylo zrušena povinnost odúmrti nahrazením listiny ztracené v čase husitských válek. Podobně jako v ostatních městech se zde rozšířila textilní výroba, zejména tkalcovství a soukenictví, čemuž dopomáhalo udělení dalších trhů s přízí, vlnou apod. Protože město leželo při významné komunikaci spojující Svitavy s Brnem, mělo právo vybírat od roku 1585 mýtné na udržování mostů. Během 16. století byly v Březové zakládány cechy, z nichž nejstarší byl cech ševcovský a později založené cechy krejčích, pekařů, kovářů či řezníků.
V průběhu 16. století se v Březové rozmohlo učení Martina Luthera, ačkoliv fara zůstávala od roku 1598 trvale katolická. Vzestup a hospodářský rozmach Březové pokračoval i v 17. století udělováním významných privilegií, město bylo sice postiženo pobělohorskými represemi, ale již v roce 1625 kardinál František z Ditrichštejna povolil městu vinný šenk. Následky třicetileté války, zejména průchody švédských vojsk, byly zmírněny ochranným listem švédského generála L. Torstensohna, který zapovídal svým vojákům plenit město a jeho okolí. Třicetiletá válka znamenala ještě jeden důležitý předěl ve městských dějinách – noví osadníci s sebou přinášeli německou kulturu a původní čeština, která do 17. století zcela převládala, byla nahrazena němčinou. Město bylo stiženo i dalšími pohromami, ale škody napáchala i mohutná povodeň v roce 1798, naopak informací o velkých požárech je poskrovnu. V průběhu napoleonských válek bylo město roku 1805 vyrabováno francouzskými oddíly a v roce 1866 bylo okolí obce táborem rakouské armády.
Strategická poloha města při hlavní říšské silnici do Brna a Vídně znamenala možnost zakládání nových textilních podniků, jejichž rozkvět lze vypozorovat hlavně po otevření železniční trati Brno – Česká Třebová v roce 1849. Ještě před tímto datem sem však pronikla i nová průmyslová odvětví – zejména papírenství – využívajíce vodního zdroje řeky Svitavy, dále pak průmysl dřevařský, potravinářský (známé byly březovské mlýny). Rozhodujícím zdrojem obživy však zůstalo textilnictví, soukenictví a lnářský průmysl a později bavlnářství. Taková koncentrace průmyslu do svitavského údolí, v němž řeka představovala i možnost využívání energie, se odrazila ve výstavbě průmyslové zóny zahrnující obce Březová, Moravská Chrastová a pozdější český Brněnec. To vedlo i ke zvýšenému přílivu obyvatel a jestliže v roce 1771 mělo město 708 obyvatel, pak roku 1854 to již bylo 1 054 a v roce 1880 téměř 2 000, z nichž český živel představoval malou, i když významově nezanedbatelnou komunitu. Konec 19. století znamenal i aktivizaci spolkového života, zejména pak dělnických a zájmových sdružení. Z politických stran sehrála významnou roli německá sociální demokracie. Březová se tak stala hospodářským a kulturním centrem jižní části soudního okresu Svitavy zřízeného v roce 1850.
Březovská oblast je významným prameništěm pitné vody, proto již v osmdesátých letech 19. století existovaly snahy využít zdroj pitné vody pro město Brno. Projekt byl realizován až v letech 1911 až 1913 výstavbou vodovodu o celkové délce téměř 60 kilometrů. Taková výstavba musela zanechat stopy i v okolí města. Asanována byla ves Muzlov, jejíž katastr byl sloučen s obcí Česká Dlouhá a připojen k Březové. Po Mnichovském diktátu byla Březová spojena s nacistickou říší a nastala doba protičeských perzekucí. Během války byl městský průmysl přeorientován na zbrojní výrobu a světoznámé hedvábnictví, jehož výrobky byly exportovány do Sýrie, Ameriky a hojně zásobovaly vnitřní trh, zanikl. Dramatické události konce války a následné vysídlení německého obyvatelstva znamenaly značné snížení i počtu osídlenců. Ve městě žilo po válce kolem jednoho tisíce lidí a samospráva se utkávala se snahami město vylidnit pro rozšíření vodovodního ochranného pásma. I proto nebyl po roce 1945 Březové obnoven statut města a obec obdržela dnešní pojmenování. Plány na likvidaci obce dostaly po roce 1948 reálný rozměr, jehož výsledkem mělo být zalesnění katastru. Byla utlumena průmyslová výroba, stejně jako společenský život. V roce 1960 došlo k významnému zásahu do správní organizace území, které bylo jako součást svitavského okresu začleněno do Východočeského kraje. Tím snahy o likvidaci obce definitivně skončily. A co více: Březová nad Svitavou byla v roce 1999 povýšena na město, čímž byla obnovena historická tradice tohoto území.
