Dětřichov
Obec ležící v těsné blízkosti hranic mezi Čechami a Moravou začala psát svoji historii až v raném středověku, ačkoliv se v její blízkosti objevily doklady neolitického osídlení a znalosti pěstování obilí kolem roku 1000 př. Kr. Paradoxně území zůstalo v následujících obdobích doby bronzové a železné neobydleno z důvodu neproniknutelného pralesa a poměrně vysoké nadmořské výšky. Roli při osídlování sehrál až řád premonstrátů, kteří se v polovině 12. století usídlili v nedaleké Litomyšli. První listinný doklad o nejbližším okolí Dětřichova pochází z roku 1167, a to v listině krále Vladislava II., kde je kolonizace v pohraničním hvozdě, kam Dětřichov spadal, zapovězena. Po králově smrti v roce 1173 je zákaz porušován a premonstráti kolonizovali poměrně rozsáhlé území pomocí německých osadníků. Dominantní se stala až kolonizační činnost za panování Přemysla Otakara II. na základě tzv. magdeburgského práva. Za úřadu premonstrátského opata Hermanna (1245 – 1260) byl založen Opatov a k němu přináležející obce včetně Dětřichova. Po vzniku litomyšlského biskupství v roce 1344 došlo k parcelaci klášterních pozemků mezi samotným biskupstvím a klášterní konventem premonstrátů. Listinou z roku 1347 byly obce Opatov a Dětřichov ponechány klášteru, avšak s platností mnoha výjimek, které byly urovnány smírem až v roce 1398. V období husitských bouří zaniklo litomyšlské biskupství a premonstrátská kapitula a došlo k sekularizaci církevní půdy. Tím se Dětřichov dostal do rukou majitelů litomyšlského panství, zejména rodu Kostků z Postupic, kteří panství drželi až do konfiskace v roce 1547 v důsledku neúspěšného stavovského povstání. Litomyšlské panství bylo zastaveno a docházelo k častým střídáním majitelů. Nacházíme zde stopy po rodu Pernštejnů, Lobkoviců, Trautmannsdorfů a Valdštejnů.